Má se za to, že vznikl ve středověké Anglii. Jeho vzorem byl nápoj posset, který se připravoval z vína či piva, smetany, cukru, vajec a chleba či ovsa na zahuštění. Nápoj si dopřávala aristokracie zvláště o Vánocích, kdy se díky chladu mléko v nápoji tak rychle nekazilo a nemusel se vypít hned. Postupně se pivo a víno nahradilo tvrdým alkoholem - dodal likéru sílu a mléko s vejci se nekazilo, lihovina totiž spolehlivě zničila bakterie. Dnes je receptů bezpočet a nejlépe samozřejmě chutná ten domácí. Tady máte recept, je to jednoduché!

Kořeny „českého bramborového salátu“ sahají do carského Ruska poloviny 19. století. V té době v Moskvě fungovala luxusní restaurace Hermitage s belgickým šéfkuchařem Lucienem Olivierem. Ten pro své zákazníky z vybrané společnosti začal připravovat speciální pokrm z vařených brambor, majonézy, vařených vajec, kyselých okurek a dalších ingrediencí. Salát se pak začátkem 20. století dostal do španělské, francouzské, ale i italské kuchyně. A kdy se objevil u nás? Podle některých pramenů se k nám dostal spolu s ruskými emigranty za 1. republiky, jiné však uvádějí, že připutoval až s Rudou armádou na konci druhé světové války. Tehdy byl ale znám s kousky naloženého kyselého sledě. Bramborový salát máme rádi, protože je "vlhký a kořeněný" - jako vhodný doplněk k fádnější chuti masa. U kuchařů je populární při přípravě jídla pro více lidí, protože se ho snadno připraví hodně a může být uchován v chladu. Smažený kapr v kombinaci s bramborovým salátem se u nás rozšířil teprve v 50. letech 20. století. Zajímavé je, že mnozí cizinci považují kapra za podřadnou rybu a diví se proč ji jíme v tak výjimečný den. No, hlavně, že nám chutná! Receptů na salát existuje mnoho, ty klasické jsou ale podle nás nejlepší. Toužíte-li ten svůj trochu vylepšit, vyzkoušejte recept svěže vonící po řapíkatém celeru.